Rooftop extension typologies: COLONY

rooftops--03
Ryan´s rooftop © Illegal Taipei (2018), design by: Štěpán Marko

“Colony” – a rooftop landscape creating one extra floor of the original building. The rooftop is split up to several “building lots” to accommodate a maximum of housing units divided by narrow corridors. The rooftop is accessible wia common stairway. It is either owned by the owner of the highest floor of that house or shared among all of the “official” apartment owners. Young go-getters coming to Taipei to earn money while having low living expenses often seek for such housing. The units are simple, small and dark, used only for a sleep after working hours. That’s why colonies also accommodate the less well off.  

Ryan is a 29 years old IT specialist. He has just moved to Taipei from Kaoshiung one week ago to live in his first rooftop ever. Ryan’s tiny studio unit is a part of a rooftop colony. Having no private outdoor space, he uses a shared area to do and dry his laundry. No matter the inconveniences, the apartment is for an affordable price and close to his office and Ryan can concentrate on his career. Living in rooftop is just a phase for Ryan, his aim is to earn enough money to buy a proper family house.

DSC08529
photo: Ryan´s rooftop © Illegal Taipei, 2017
Rooftop “solitér” je typ střešní nástavby odkazující k  tradiční vesnické zástavbě nebo vysněnému rodinnému domu v přelidněném velkoměstě. Vyhledávají ho zejména lidé, kteří touží po izolaci, výhledu, střešní terase, volnosti a kontaktu s okolím. Přístup na střechu je umožněn převážně z veřejného schodiště, střecha bývá zpravidla ve vlastnictví majitele domu a nástavba obývaná nájemníkem.
Ryan je devětadvacetiletý IT specialista. Před týdnem se přestěhoval z Kao-siungu za prací do Tchaj-peje a ubytoval se ve své první střešní nástavbě. Jeho miniaturní jednopokojová jednotka nemá vlastní lodžii ani terasu. K praní a věšení prádla proto využívá úzké společné chodby. Ryan na nedostatky příliš nehledí. Vyhovuje mu nízký nájem a zároveň poloha nedaleko zaměstnání, chce se totiž hlavně soustředit na práci. Bydlení ve střešní nástavbě vnímá přechodně, jeho snem je vydělat si na vlastní rodinný dům.
DSC08493
photo: Ryan´s rooftop © Illegal Taipei, 2017
„It´s been just a week since I´ve moved in. It is also my first rooftop which I´ve chosen because it´s cheap and the location is close to my office. There is going to be another new rooftop on the top of the building next door – construction in progress.“
“Je to teprve týden, co jsem se nastěhoval do svého prvního rooftopu. Rozhodl jsem se pro tohle bydlení, protože je levné a mám to blízko do práce. Na střeše vedlejší budovy bude brzy další nová nástavba – právě probíhá konstrukce.”
DSC08483
photo: Ryan (29) © Illegal Taipei, 2017
Advertisements

Rooftop extension typologies: MAISONETTE

rooftops--04
Evelyn´s rooftop © Illegal Taipei (2018), design by: Štěpán Marko

“Maisonette” is an extension, which offers its tenant affordable way of living in the city. Units accessible through the apartments below raise the houses by one extra floor. Usually possessed by the owners of the highest “official” floor, which have had the access to the rooftop directly from their apartments. That’s why they have automatically started appropriating it. Maisonettes are often co-housing complexes or shared flats with a common corridor following the stairway from the private apartment below. These extensions lack the rooftop terrace, only the balcony is included sometimes.

Evelyn is 29 years old graphic designer living alone in one of the most expensive districts of Taipei. It´s her first rooftop extension. She has chosen this type of housing because it is affordable and pretty close to location of her job. She is enjoying the view and sunlight a lot because in her previous apartment she spent 3 years with no windows. Although she is living in this tiny apartment alone she had no problem to share it with her friend. She dreams about bigger room with bigger windows.

IMG 9034
photo: Evelyn´s rooftop © Illegal Taipei, 2017
Typ nástavby, který nabízí svým nájemcům cenově přijatelný kompromis k bydlení ve městě. Mezonetové jednotky navyšující poslední patra domů jsou přístupné z bytů pod nimi. Často patří majitelům bytů v nejvyšších patrech, kteří mají ve svých bytech integrován přístup na střechu a tak si její prostor přirozeně přivlastnili. Mezonety často bývají komplexy sdílených bydlení se společnou vstupní chodbou navazující na jednotku v posledním oficiálně registrovaném patře domu. Oproti solitérnímu typu nástavby jsou mezonety levnější variantou a disponují minimální plochou otevřené střešní terasy.
Evelyn je devětadvacetiletá grafická designérka, která bydlí sama v jedné z nejdražších čtvrtí v Taipei. Je to její první  střešní nástavba. Vybrala si tento způsob bydlení, protože je pro ní finančně dostupné a má to blízko do práce. Užívá si tu výhled a dostatek denního světla. Její předchozí byt, kde strávila tři roky neměl totiž ani okna. Přestože bydlí v tak malém prostoru, sdílela jej před časem bez problému s kamarádkou. Sní ale o větším bytě s většími okny.
DSC07888
photo: Evelyn´s rooftop © Illegal Taipei, 2017
“I love the view and surrounding, which is much better than in an ordinary flat,
but I dream about bigger room with bigger windows and more sunlight.”
Miluju výhled z oken do okolí. Je mnohem lepší než z běžného bytu.
Přála bych si ale větší pokoj s většími okny a slunečním světlem v interiéru.”
DSC07910
photo: Evelyn (29) © Illegal Taipei, 2018

Rooftop extension typologies: SOLITAIRE

rooftops--05
Hector´s rooftop © Illegal Taipei (2018), design by: Štěpán Marko

Rooftop “solitaire” is a typology which resemble a traditional village-like residence or dreamt-of family house within the overpopulated metropolis. People who eager for isolation, private terrace, freedom and visual contact with the surroundings prefer this type of rooftop. Mostly it belongs to the owner of the house and the extension is occupied by a tenant. The access is usually allowed through the common stairway.

Hector is a 35 years old spanish teacher and PhD. student, who came to Taipei from Zaragoza, Spain. He lives alone in a solitaire rooftop – a studio apartment, comfortably furnished in european style. Although sharing the roof with couple of other rooftops, he uses the huge terrace just by himself for growing plants, BBQs with friends and observing the vibrant city below.

DSC08294.jpg
photo: Hector´s rooftop © Illegal Taipei, 2017
Rooftop “solitér” je typ střešní nástavby odkazující k  tradiční vesnické zástavbě nebo vysněnému rodinnému domu v přelidněném velkoměstě. Vyhledávají ho zejména lidé, kteří touží po izolaci, výhledu, střešní terase, volnosti a kontaktu s okolím. Přístup na střechu je umožněn převážně z veřejného schodiště, střecha bývá zpravidla ve vlastnictví majitele domu a nástavba obývaná nájemníkem.
Hector, pětatřicetiletý učitel španělštiny a student PhD. původem ze španělské Zaragozy, bydlí v solitérní jednopokojové nástavbě zařízené v evropském stylu. Ačkoliv sdílí střechu s dalšími několika jednotkami, velkorysou terasu má sám pro sebe. Pěstuje tu rostliny, pořádá BBQ a z výšky pozoruje pulzující velkoměsto.
DSC08320
photo: Hector´s rooftop © Illegal Taipei, 2017
“I love rooftops. I love being part of the city, but detached a bit.
I like to be an observer. I have both inside and outside space
– a huge terrace, where I can grow my plants.”
“Mám rád rooftopy. Je skvělý být součástí města, ale tak trochu stranou.
Baví mě být pozorovatel. Taky tu mám svůj vnitřní i venkovní prostor
– velkou terasu, kde můžu pěstovat spoustu zeleně.”
IMG_2485
photo: Hector (35) © Illegal Taipei, 2017

 

Rooftop extensions: alternative housing

Flat rooftops dominate the city as the last breathing buildings plots stuck inside the cramped blocks. The reverse side of a young unified metropolis. Vacant platform accessible from the common stairways or private apartments on the highest floor attracts to be built up providing the space for self-realization and creating competitive environment. Rooftop landscape satisfies the desires of its inhabitants which can’t be fulfilled within the official housing stock. It offers different scenarios – both a fully-fledged home and a temporary accommodation. Affordable housing in lucrative districts assures a real social mix and weakens the outside-of-the-city segregation of the poor.

IMG_9115
photo:  Da´an district, Taipei © Illegal Taipei, 2018

Metal sheet units also uncontrollably exceed the rooftops’ capacity. It is almost impossible to monitor their amount and condition as well as the stability of the houses beneath. Regulation of informal layer isn’t strict enough to distinguish between satisfaction of basic needs and commercial interests of the owners, who often try to rake in money by exploiting the roofs. However, renting a rooftop relieves the inhabitants of the house of troubles with maintenance and leakage. They can then easily turn the blind eye to their neighbour´s earnings then.

The existence of the informal layer also tells us something about the errors and scarcities of the planned city. Structural changes in the society happened so fast that the official plans failed to adapt. The age limit for birth rates and setting up of family households is being delayed. Twelve-hour shifts, careerism, singles and LGBTQ communities.  The official city center lacks the housing units for such a vast layer of society. Prevailing spacious apartments from 1970s are too luxurious for an overpopulated city fitting only the traditional family households. Nothing but the informal shed provides the alternative living in a modern metropolis. This situation thus reveals the bottom-up autonomous mechanisms which follow the needs of today’s society and point at everyday fight of ordinary people, who try to assure their living space using the most accessible means.  

DSC08305
photo:  Zhongzheng district, Taipei © Illegal Taipei, 2018
Dominující ploché střechy, jako poslední dýchající parcely uvnitř stísněných bloků. Rub mladého unifikovaného velkoměsta. Platforma přístupná ze společných schodišť či  soukromých bytů v posledních patrech vyzývá svou prázdnotou k zastavení. Poskytuje prostor k vlastní seberealizaci a vytváří konkurenční prostředí. Střešní krajiny uspokojují touhy svých obyvatel, které oficiální byty nenaplňují. Nabízí odlišné scénáře – plnohodnotný domov i přechodné ubytování. Dostupné bydlení v lukrativních čtvrtích zajišťuje přirozený sociální mix a oslabuje segregaci chudších mimo rámec města.
Plechové jednotky však nekontrolovaně převyšují kapacitu střech. Jejich počet a stav se nestíhá monitorovat stejně jako statika hostitelských domů. Regulace neformální vrstvy není natolik přísná, aby dokázala rozlišit mezi uspokojováním základních potřeb a komerčními záměry majitelů, kteří si vytěžováním střech často neoprávněně plní vlastní kapsy. Pronájem střechy ale zbavuje ostatní obyvatele domu starostí s její údržbou a zatékáním. Snadno pak přimhouří oči nad přivýdělkem svého souseda.
Přítomnost a četnost neformální vrstvy vypovídá také o chybách a nedostatcích uvnitř naplánovaného města. Strukturální změny společnosti se odehrály tak rychle, že se jim plány nestačily přizpůsobit. Dvanáctihodinové směny, kariérismus, generace singles, LGBTQ komunity. Věková hranice porodnosti a zakládání společných domácností se oddaluje. Rozpínající se metropole, nová doba a odlišné nároky. Přítomnost neformálních přístřešků jako alternativa k bydlení uvnitř moderní metropole. Poodhaluje autonomní mechanismy rodící se tzv. bottom-up, z potřeb současné společnosti a poukazuje na každodenní boj běžných občanů, kteří si pokoušejí zajistit svůj obytný prostor pomocí těch nejdostupnějších prostředků.

Mix-used city & commercial arcades: a synergy of formal and informal

Ubiquitous shops and services draw today’s image of the city. Hustle and bustle create its unique yet seemingly chaotic atmosphere. Street food stalls next to the motorcycle repair shops, massage saloon and bubble tea on every corner. Eager business drove the living to the upper floors and occupied the gainful parterre. Converting the ground floor and spaces in front of the houses to stores, workshops or commercial stands was a natural step for the inhabitants of the overcrowded city centre. Mixture of uses instead of strict zoning has shortened the distance between work and home. This “bottom-up” habit of doing a business on the street level while living upstairs became a spontaneously realized mix-used city model later adopted by the first city plans. The convenient principle of commercial arcades even appeared in the first building code.

DSC01209
photo: Datong district, Taipei © Illegal Taipei, 2018

Arcades used to be a private properties later transferred to public passageways. Today, they create one of the most important public spaces in the city. They offer the refuge in a bright sun or during heavy rains, both being very common in Taipei. It is a space, where the diverse interactions between different social entities takes place. The interactions between formal and informal. Family businesses on the ground floor of the houses are supplied with mobile stalls’ miscellaneous range of products. This win-win combination of the official commerce of arcades and rush in the radius of illegal street stalls is a resource both of economic prosperity and also tolerance towards informal structures.

DSC01501
photo: Datong district, Taipei © Illegal Taipei, 2018

Mix-used plan is still present in a contemporary Taipei. There are two main regulation principles according to the accustomed format of the city. The first one is that commercial services are located along the peripheral side of the block, while housing prevails in its center. The second principle is that business is situated in the first two storeys of a building and higher floors are determined for housing. Spontaneous creation of linear business districts along busy street axes pointed to the ability of the city to develop organically, as opposed to the growth predestined by a “zoning” urban plan. These high streets outperformed the top-down business districts of “deaf” commercial centre facades with their financial turnovers and massive attendance.

arkades.JPG
photo: Datong district, Taipei © Google Street View, 2018
Všudypřítomné služby a obchody dokreslují dnešní tvář Tchaj-peje. Ruch a spěch dotváří její unikátní atmosféru spočívající ve zdánlivém chaosu. Jídelní stánky vedle opraven motorek, masážní salony a bubble tea na každém rohu. Horlivé podnikání vyhnalo bydlení do vyšších poschodí a přivlastnilo si výdělečný parter. Konvertování přízemí a prostorů před domem v obchody, dílny a komerční stánky bylo pro obyvatele přelidněného centra přirozeným krokem. Promíšenost funkcí místo striktního zónování zkrátila vzdálenost mezi prací a domovem. Zvyk provozovat business v přízemí v kontaktu s ulicí a v horních patrech bydlet se jako samovolně realizovaný mix-used model města posléze propsal do prvních městských plánů a komerční arkády v parteru se objevují v prvních pravidlech výstavby.
Původně byly součástí soukromých domů, dnes jsou jedním z nejdůležitějších veřejných prostorů města. Poskytují obyvatelům útočiště před prudkým sluncem a deštěm, které jsou v Tchaj-peji na denním pořádku. Jsou místem, kde dochází k interakci mezi skupinami obyvatel, mezi formálním a neformálním. Rodinné podniky v přízemí doplňují mobilní stánky s různorodým sortimentem. Oboustranně výhodná interakce komerčních arkád a uličního ruchu v dosahu ilegálních stánků je zdrojem prosperující ekonomiky a důvodem přetrvávající tolerance vůči neformální strukturám.
“Mix-used plan” je v současné Tchaj-peji stále přítomný a má na základě zažitých zvyklostí dvojí rovinu. Prvním principem je vymezení komerčních služeb po obvodu blokové zástavby, bydlení převažuje uvnitř bloku. Druhým je situování komerce do prvního a druhého podlaží, zatímco na bydlení připadnou vyšší patra. Spontánní vznik a vývoj lineárních business čtvrtí podél rušných uličních os poukázal na schopnost samovolného vývoje města v protikladu s růstem předurčeným městským “zónovacím” plánem. Živelné obchodní ulice převálcovaly svými obraty a návštěvností top-down plánované komerční čtvrti s “hluchými” fasádami nákupních domů.

 

Walk-up apartments: the mainstream housing typology of Taipei City

The layout of both large and dense urban blocks helped the Taipei City to absorb the massive growth of population from 1960s to 1980s. 4-5 storey walk-up apartments can be found in the centre of the block while 10+ storey buildings border the sides of the block. These “walk-ups” have become an archetype of a residential housing also due to city’s economic conditions. Only luxury houses could afford elevators. The design of ordinary apartment buildings was basically confined to the maximum number of stories acceptable for residents to be climbed up by foot. Therefore numerous four-storey walk-up apartments were built at that time.

DSC02597
photo: Da’an district, Taipei © Illegal Taipei, 2018

Shared balconies or verandas of those houses used to create the transition between the private and public. Though, with increasing demands on private space, these places slowly began to disappear while being integrated into apartments. The cohesion of the traditional family generated the construction of bigger apartments, which have been symmetrically connected to the central stairways of walk-ups. However, classic family ties have been losing importance lately, due to a rapid development of modern society. New communities are emerging and the typology of large apartments doesn´t fit them. Apartments are therefore divided by partitions to accommodate smaller independent households. 

Inhabitants of Taipei still continue to adapt the common space to expand or adjust their individual interiors. Tacit agreements and informal rules apply between the neighbours. The desire for space together with an overall tolerance and mix-used mentality encourages the human creativity much further. The walk-up apartments thus became an (unfinished) structure – a material of the city which is gradually expanding inside out to every direction available.

DSC02650
photo: Da’an district, Taipei © Illegal Taipei, 2018
Urbánní bloky velkého měřítka ohraničené vysokými budovami a hustě vyplněné mřížkou nižších obytných domů napomohly městu v absorbování masivního nárůstu obyvatel. Čtyř- až pětipatrové domy, známé jako “walk-up apartments“, byly v 60. – 80. letech odpovědí na rapidní urbanizaci prostorově limitované Tchaj-peje. Díky tehdejším ekonomickým podmínkám se staly nejrozšířenějším archetypem obytného domu. Postavit výtah bylo velmi nákladné, ale pro čtyřpatrové budovy nebyl nutný. To je výška, kterou jsou rezidenti ještě ochotní stoupat pěšky.
Soudržnost tradiční společnosti generovala výstavbu rodinných bytů. Stometrové obytné buňky byly symetricky napojeny na centrální schodiště domu. Vlivem rapidního vývoje moderní společnosti pouta tradiční rodiny slábnou a objevují se nové skupiny, kterým klasické apartmány velikostně nevyhovují. Byty se dělí příčkami na menší jednotky, které ubytují několik menších domácností. Sdílené balkony či vstupní terasy tvořící přechod mezi soukromým a veřejným prostorem, postupně mizí. Vlivem individuálních potřeb se nenápadně integrovaly do jednotlivých bytů.
Dodnes lidé ukrajují z veřejného prostoru na úkor společných potřeb a rozšiřují tak plochu svých interiérů. Mezi obyvateli platí tiché dohody a nepsaná pravidla. Touha po prostoru, tolerance sousedů a zakořeněná mixed-use mentalita však popohání lidskou kreativitu mnohem dál. “walk-up apartments” se přirozeně staly (nedokončenou) strukturou, postupně expandující zevnitř ven do všech směrů.

Cycle of the informal layer over time

Economic boom of Taiwan based on a strong export is a result of the industrial revolution and other prosperous factors. One of them was the flexible cooperation of small and medium-sized businesses located in informal manufactures on the outskirts, responsive to changing demand. Along with the rapid economic growth the land price has risen and housing soon became unaffordable. The city began to expand. People motivated by the lack of space and limited by their financial means started to build do-it-yourself dwellings on the last available plots.

If we get closer to the behavior of the informal layer in time, we can see that illegal structures present in the beginnings of the economic upturn are also its by-product at the end. The form remains, the position changes. Since the ground floor area of the city is exhausted, huts start growing up on the rooftops and filling the gaps between regular houses. The size limits of the city force the informal layer to a natural integration. Taipei is one of the few metropolises which absorbed the enormous population growth without a social and spatial segregation. Corporate managers and labourers still share the same house, the same city without being expelled out of its borders. The contribution of the informality in the actual development of the city and its interdependence with the formal framework is the essence of unique Taipei.

spirala done
© Illegal Taipei (2018), design by: Štěpán Marko
Vlivem průmyslové revoluce a dalších příznivě působících faktorů došlo na Tchaj-wanu k velkému hospodářskému rozkvětu založeném na silné exportní ekonomice. Ta spočívala v  kooperaci malých a středních firem sídlících v neformálních továrničkách na okrajích měst, pohotově reagujících na tehdejší nestabilní poptávku. Díky prudkému ekonomického vzestupu vzrostla cena půdy a nemovitostí a bydlení ve městě se stalo nedostupným. Hranice metropole se postupně rozpínaly. Lidé motivováni nedostatkem prostoru a limitováni svými prostředky začali svépomocí budovat své příbytky na posledních dostupných parcelách bujícího velkoměsta.
Při bližším pozorování chování neformální vrstvy v čase objevujeme, že Ilegální struktury přítomné v počátcích ekonomického rozmachu města jsou zároveň jeho vedlejším produktem na samotném konci. Forma zůstává stejná, mění se poloha. Přízemní úroveň města vyčerpala svou kapacitu, chatrče rostou na střechách a zaplňují volné škvíry mezi domy. Prostorové limity města nutí neformální vrstvu k přirozené integraci. Tchaj-pej tak jako jedna z mála metropolí dokázala absorbovat rapidní nárůst obyvatel aniž by došlo k sociální a prostorové segregaci. Korporátní manažeři a dělníci sdílejí stejný dům, stejné město, aniž by byli vykázáni za jejich hranice. Podíl neformality na samotném vývoji města a její provázanost s formálním rámcem je základem jedinečnosti Tchaj-peje.